Slovenský herec Milan Lasica nedávno prohlásil, že socialistické zřízení mělo i své pozitivní stránky, a že vše záleželo na každém člověku, jak se k tehdejší situaci postavil. Generace, která tuto dobu pamatuje, se stále častěji baví různými recesemi a akcemi, které mají jeden společný podtitul: Retro.
Společenský život na úrovni
Některým lidem schází společenský život na úrovni. Nikoli však na úrovni majetkové, ale spontánní. Bavit se mezi sebou tak, aby neměli pocit, že je někdo z nich méněcenný či nadřazený. Tyto vlastnosti totiž způsobují odcizení, stejně tak přehnaná soutěživost a falešné dokazování vlastního sebevědomí.
Zmiňované společenské jevy v sobě zahrnují prvek socialismu chápaný jako projev vzájemné pospolitosti a solidarity, k němuž se hlásil dokonce prezident Masaryk. Nebyl sice zarytým marxistou, ale podobné sociální cítění v duchu podpory společenského života veřejně propagoval a zasloužil se o vznik samostatného svobodného území, nezávislého na Rakousko-Uherské monarchii.
Volný pohyb
Soukromé vlastnictví zejména velkých pozemků, lesů, travnatých ploch, rybníků a polí způsobilo omezení volného pohybu pouze v rámci vymezených povolených koridorů značených cest, stezek apod. Za socialismu byli lidé zvyklí sbírat houby, kde se jim zachtělo, pohybovat se volně v přírodě a byli si vědomi, že je nikdo v tomto počínání nemůže omezit.
Parodie na socialistické zřízení
Co Čech, to recesista. Některé národy, zejména ze západní Evropy, stěží pochopí tento mentální zvyk neustále napodobovat a přehrávat uplynulé události, byť se značně odlišují od současné reality. Od konce bývalého režimu uplynulo třicet let a stále se každý rok organizují zábavné akce v duchu prvomájových průvodů s propagačními hesly, mávátky a soudobými kulisami na alegorických vozech. Na první pohled to zjevně vypadá jako vtipné povyražení, ale každý vnímavý psycholog vám sdělí, že má hlubší podtext. Zjevně nejde o zviditelnění negativního způsobu života, ale právě naopak. Aktéři si tím připomínají šťastné okamžiky svého života.